Vzduchotěsnost

Vzduchotěsnost (též se používá termín neprůvzdušnost) stavby je vlastnost stavebních konstrukcí zamezit šíření vzduchu přes konstrukci. Sleduje se zejména u pasivních a nízkoenergetických staveb, neboť:

• netěsnými spárami stavby uniká výrazné množství tepla
• špatně navržená a provedená konstrukce umožňuje kondenzovat vodní páru uvnitř konstrukce a následně mohou vznikat plísně, hniloba dřevěných prvků atd.
• netěsné konstrukce snižují účinnost systému nuceného větrání s rekuperací.

Norma ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov stanovuje požadavky na průvzdušnost (opak neprůvzdušnosti) n₅₀[h^-1], která znamená celkovou intenzitu výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa. Čím menší je hodnota průvzdušnosti, tím lepší je vzduchotěsnost stavby.

Pro pasivní domy je stanovena maximální hodnota průvzdušnosti n₅₀=0,6 h^-1. V praxi to znamená, že se při podtlaku 50 Pa (tlak větru o rychlosti cca 9 m/s) vymění za jednu hodinu 60 % celkového objemu vzduchu ve stavbě.

Další požadavky normy (hodnota je závislá na způsobu větrání v budově:

• přirozené větrání okny – n_50,N = 4,5
• nucené větrání (bez rekuperace) – n_50,N = 1,5
• nucené větrání (s rekuperací) – n_50,N = 1,0
• nucené větrání (s rekuperací; pasivní domy) – n_50,N = 0,6

Vzduchotěsnost se měří tzv. Blower door testem.