Vyřešte problémy se suchým vzduchem – zvlhčete ho

Potíže související se suchým vzduchem pociťujeme obvykle v zimě, protože topení vzduch vysušuje.

Nízká vlhkost vzduchu (suchý vzduch) může způsobovat dráždění sliznic a potíže s tím související (kašel, škrábání v krku, záněty dutin, vyrážky, pálení očí, rýma a ucpaný nos), vysušenou pokožku, až celkový pocit únavy. Vlivem nízké vlhkosti sesychá nábytek, dřevěné podlahy, rostliny špatně prospívají (obvykle máme doma tropické rostliny, které vyžadují vlhkost 55-60 %).

Naopak vlhký vzduch (vlhkost nad 60 %) má za následek kondenzaci vodní páry, růst plísní a množení roztočů, kteří negativně působí na naše zdraví.

Ideální relativní vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru stavby je 50 % (±10 %).

Přístrojům měřícím některé parametry vnitřního prostředí staveb jsme se věnovali již dříve – jsou to např. senzory CO₂ nebo domácí meteostanice. Tato zařízení mnohdy zobrazují i relativní vlhkost vzduchu, která souvisí s komfortem člověka a případnými zdravotními potížemi.

Závislost vlivu teploty a relativní vlhkosti na komfort a případná rizika zhoršení kvality vnitřního prostředí (zdroj: Centrum pasivního domu)

Jak zabráním vysušování vzduchu?

Zdrojem vlhkosti v domácnosti jsou samotní lidé a jejich běžné činnosti – sprchování, vaření, sušení prádla. Vlhkost můžeme zvýšit např. formou designového prvku – do mísy nalijeme vodu a do ní dáme barevné oblázky. Na radiátory se dají koupit odpařovače (pozor však na jejich tvar – nádoba musí mít velkou vodní hladinu, jinak nemá význam). Otevřené akvárium je také velkým zdrojem vlhkosti, stejně tak různé fontánky.

Akvárium je velkým zdrojem vlhkosti v bytě

Suchým vzduchem trpí i pokojové rostliny. Rostliny je třeba pravidelně zalévat a těm, kterým nevadí rosení, pravidelně vlhčit listy rozprašovačem. Tato vláha prospěje i nám. Pokud umístíme do každé místnosti tlustolisté rostliny, budeme mít zajištěný pasivní zdroj vlhkosti.

Není vhodné dávat mokré ručníky přímo na radiátory – vlivem vlhkosti se loupe nátěr a otopné těleso reziví. Všechny nádoby musíte pravidelně čistit, jinak se ve vodě množí bakterie a rostou plísně, nehledě na nevzhledné mapy od vodního kamene.

Zvlhčovače vzduchu

Pokročilejší metodou je pořízení přístroje – zvlhčovače, který bude do místnosti rozprašovat mlhu. Aby takový přístroj dobře fungoval, musí být umístěný ideálně na podlaze, v uzavřené místnosti, mimo průvan. Je však třeba kontrolovat vlhkost v místnosti (součástí některých přístrojů je indikátor nebo regulátor vlhkosti), abychom se nedostali do opačného problému – příliš vysoké vlhkosti vzduchu. A jak jsem se již výše zmínila – i přístroj je nutné často čistit a měnit vodu.

Při výběru je třeba počítat s kapacitou nádoby a velikostí místnosti, kde budete mít zvlhčovač umístěný.

Pokud máte v domě instalovanou vzduchotechniku, zvlhčovač je už součástí systému.

Podle technologie výroby mlhy jsou na výběr tři typy:

• Parní zvlhčovač s teplým odparem – obsahuje topné tělísko, ze kterého se po ponoření do vody uvolňuje pára, která se už v komoře přístroje mísí se vzduchem a tím se částečně ochlazuje. Tento typ zvlhčovače vzduch mírně zahřívá, ničí bakterie. Není vhodná pro lidi trpící chronickým zánětlivým onemocněním hrtanu nebo laryngitidou. Mezi nevýhody patří vyšší spotřeba energie.
• Zvlhčovač vzduchu se studeným odparem – uvnitř je umístěné deskovité těleso, které do sebe jako knot nasává vodu z nádržky, nebo rotující kotouč. Ventilátor pak smísí vodu se vzduchem a v podobě studené páry ji uvolňuje do vzduchu. Výhodou je nízká spotřeba energie, nevýhodou, že neničí bakterie (lze ale koupit ionizující tyčinku a často měnit vodu) a musíme měnit filtry proti vodnímu kameni (doporučuje se po půl roce).
• Ultrazvukový zvlhčovač – ultrazvukový vysokofrekvenční oscilátor rozbíjí vodu na malinké kapky (mlhu). Ventilátor je pak vytlačuje do vzduchu, kde se mění na vodní páru. Mají nízkou spotřebu energie a jsou poměrně tiché. Další výhody a nevýhody jsou jako u studeného zvlhčovače – výhodou je nízká spotřeba energie, nevýhodou, že neničí bakterie (lze ale koupit ionizující tyčinku a často měnit vodu) a musíme měnit filtry proti vodnímu kameni (doporučuje se po půl roce). Ultrazvuk však může vadit citlivým lidem a zvířatům.

Jak je to u mě doma?

V panelákovém bytu máme v zimě suchý vzduch a hlavně děti kvůli tomu špatně spí. Před několika lety jsme koupili ultrazvukový zvlhčovač Sencor SHF 900. Jeho výhodou je možnost dát pár kapek vonného oleje do speciální nádobky na výstupu páry, který lze směrovat. Může fungovat i jako noční orientační světlo. Nádobka má objem 0,8 l a bohužel nevydrží být v provozu celou noc, při vyprázdnění nádoby se příjemné zelené světlo změní na červené. Nicméně za cca 500 Kč je to dobrá volba pro malý pokoj. Během půl dne je možné zvýšit vlhkost vzduchu v pokoji až o 2 %. Pokud přístroj umístíte mezi rostliny, brzy uvidíte rozdíl i na nich.

Pro běžný pokoj o velikosti 16 m² (42 m³) doporučuji ultrazvukový zvlhčovač s větším objemem vodního zásobníku a výkonnější – Boneco Air-o-Swiss U200. Patří už ale do jiné cenové kategorie – stojí kolem 2300 Kč. Má však plynulou regulaci odparu, demineralizační patronu (odstraňuje minerály z vody), stříbrnou ionizační tyčinku (likviduje mikroorganizmy) a zásobník na parfém (přírodní nebo éterický olej).

Ultrazvukový zvlhčovač Boneco Air-o-Swiss U200

A jak je to u vás?

• Máte ve vašem bytě také problémy se suchým vzduchem?
• Jaký způsob jeho zvlhčení používáte?

Mohlo by vás také zajímat:

• Recenze: Ultrazvukový zvlhčovač vzduchu Clear Air Optima CA-605
• Předpověď počasí i měření kvality vzduchu v jednom přístroji
• Termostatické hlavice do bytů
• Větráte doma dostatečně?
• Jak zabránit otravě oxidem uhelnatým