Geotermální energie

Geotermální energie je projevem tepelné energie zemského jádra, která vzniká rozpadem radioaktivních látek a působením slapových sil (jejími důsledky jsou erupce sopek a gejzírů, horké prameny, parní výrony). Geotermální energie je v nitru Země zachována od doby jejího vzniku po celou dobu geologické historie. V Evropě jsou nejvhodnější zemí pro využití tohoto druhu energie Island, pak s velkým odstupem následuje Itálie, Německo. Řadí se mezi obnovitelné zdroje energie.

Využívá se pro vytápění nebo výrobu elektrické energie v geotermálních elektrárnách. Podle teploty, kterou získáme ze Země, dělíme zdroje na:

• nízkoteplotní – v hloubce několika jednotek až stovek metrů pod povrchem země, dosahují teploty do 150 °C. Využívají se pro vytápění (tepelná čerpadla)
• středněteplotní – dosahují teploty 150 do 200 °C, využívají se pro vytápění budov i výrobu elektrické energie
• vysokoteplotní – dosahují teploty nad 200 °C, jsou určeny pro výrobu elektrické energie. V podmínkách ČR dosahují vrty hloubky až 5.000 km pro koncept suché horniny „hot dry rock”. Obecně je vhodnou lokalitou místo s již narušenou podzemní horninou – Litoměřice, Lovosice, Chomutov nebo Frýdlantský výběžek.

Získání geotermální energie má velmi malý vliv na životní prostředí, nezanechává po sobě téměř žádnou ekologickou stopu. K dalším výhodám patří nezávislost na dodávkách paliva, stálost výkonu, téměř bezobslužný provoz. Nevýhodami jsou nejistoty v geologických podmínkách (vytvoření dostatečně velkého tepelného výměníku), nutná obnova strojních částí (agresivní, silně mineralizované prostředí) a vysoká pořizovací cena.